Nápodoby Prokletých básníků

V tercii jsme se v dubnu v literatuře zabývali mimo jiné i tzv. Prokletými básníky a jejich tvorbou. Studenti si pak mohli procvičit své básnické schopnosti při napodobování jejich stylu.

Jak by asi takový Baudelaire či Rimbaud reagovali na současnou situaci?

SHNILÍ LIDÉ NA GAUČI

(Jan Š.)

Lidé roušky schánějí,

prohnilý je to druh.

Doufám, že je to jen sen,

že jen šálí mě můj sluch.

A však pravda je jiná,

je na čase přestat snít,

a také jako každý doma,

na gauči přestat hnít.

Hnijící jsou lidé,

ležící na gauči,

místo toho užít si legraci,

a přestat prosedávat matraci.

POSLEDNÍ LIDSKOST

(Maya F.)

Jak krásné je chodit bez strachu,

jak krásné mít roušku bez pachu.

Jaro zase rozkvétá,

avšak lid se roztéká.

Roztéká se pomalu,

jak poslední sníh po mrazu.

Roztéká se v nepoznání,

vtom nekonečném kupování.

Nechci, nechci víc,

těch mraky mrtvol již.

V Itálii jistě neví,

kam pochovat nebožtíky,

je to jako bludné snění,

tam dole s červíky.

Představou se tiše rojí,

v té čisté jemné duši její,

ó tak čistá láskou,

tou láskou nepoznanou,

která jistě zhyne.

JÁ, VIR

(Sophie P.)

Po celém světě se šířím, rychle jako mor,

dostanu se všude, jsem totiž vir,

teprve v březnu jsem to zde naštívil a

už všechny jsem tu vystrašil.

Školy jsem pozavíral, obchody jsem navštěvoval

a skupiny lidí zastrašoval.

Neumyté ruce mám nejraděj,

naštěstí je jich všude habaděj.

Lidé roušky nasadili,

aby mě vyhubili, 

přesto je dál usmrcuji.

Zoufale se vakcínu snaží najít,

ale já se nedám zabít.

Myslím, že to tu vyhubím

a svět bude konečně vysněným.

Úkolem mým je přírodu zpět dát

a lidem ponaučení zanechat...

Nápodoba Rimbaudových hravých básní na základě asociací – co se skrývá v našich jménech?

ČESKO

(Maya F.)

M-kopce, A-žlutá, Y-strom, A-žlutá

Na hranicích se kopce linou,

M je jim podobné,

na vrcholcích jejich plynou,

žluté skály zalknuté.

Pod jejich vrchy spatřit lze,

skrčené chatky pod kopcem

a mladé stromy v mlze,

s božským ovocem.