Už to bude rok...

Za tři týdny to bude to bude rok od vydání mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým došlo k uzavření základních, středních a vysokých škol. Asi málokdo si tehdy dovedl představit, že školy budou zavřené ještě bezmála rok poté. Bohužel jsou české děti doma nejdéle z celé Evropy. 

Od ledna mohou do škol chodit žáci 1. a 2. tříd, v těchto dnech se intenzivně hovoří o návratu žáků závěrečných ročníků ZŠ a SŠ. Na přechodu z distanční výuky na prezenční, a tedy na nutnosti děti opět vrátit do škol, panuje všeobecná shoda. Pádných důvodů je celá řada a zdaleka nejde jen o důvody související se získáním znalostí a vědomostí. K otevření škol by ale nemělo dojít za každou cenu, a především bez jasných a jednoznačně stanovených pravidel, které se nebudou překotně měnit. Zároveň je nepřijatelné, aby se odpovědnost hodila na bedra ředitelů nebo zřizovatelů.

Aby se školy mohly otevřít, je potřeba rozhodnout mnoho věcí: kdo, kde a jak bude naše děti testovat, jaký bude postup při pozitivním výsledku na Covid-19 nebo kdy se proočkují zaměstnanci školy.

Základem úspěchu boje s pandemií stále zůstává testování a očkování, které zatím neuvěřitelně vázne. A tak se nadále prohlubují negativní a možná i fatální důsledky dopadající na mladou generaci. Roční výpadek ze školní docházky s sebou nese mnoho problémů a z nich ty vzdělávací se zdají méně závažné. Jako alarmující vnímám dopady na duševní zdraví. Odborné, profesní i rodičovské organizace bijí na poplach, protože duševní zdraví dětí se prudce zhoršuje. U dětí s psychickými potížemi se prohlubují deprese a úzkosti, roste riziko sebepoškozování a sebevražd, především u náctiletých. Tyto děti a jejich rodiče už situaci doma nezvládají a nevědí si rady. U zdravých dětí je výrazná ztráta motivace a nedostatek radosti. Dětem chybí sociální kontakty, zdravé konflikty, pociťují prázdnotu a nudu. Zpomaluje se jejich osobnostní rozvoj. 

Na našem gymnáziu máme od konce března nastavenou distanční výuku, která i přes počáteční problémy a vychytávání much jede prakticky bez přerušení. Rozvrh jede prakticky ze 100 %, kdy se střídá synchronní a asynchronní výuka. Převažuje však ta synchronní přes jednotné rozhraní Microsoft Teams, které má každý student od školy k dispozici. Zároveň nám je velkou pomocí technické a sociální zázemí, jenž naši studenti mají. Rodiče jsou taktéž důležitou podporou. Vyučující a studenti si na distanční výuku zvykli a mnozí k ní přistupují zodpovědněji, než tomu bylo ve škole. Sociální rozvoj je však i přes tyto skutečnosti zásadně narušen. Někteří studenti působí rezignovaně. Důvodem je, že jejich režim byl takto zásadně rozvolněn a nabíhání do „starých kolejí“ bude dlouhé a možná i náročné. 

Co všechny nejvíce trápí je absence osobních kontaktů. To zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu a úroveň výuky a s tím se děti i učitelé nesnadno vyrovnávají. Velkou zátěží pro učitele jsou vysoké nároky na přípravu hodin a následné hodnocení žáků. Učitelé jsou stejně jako jejich žáci unavení a demotivovaní, chybí jim sborovny a třídy. 

Z jejich slov jednoznačně vyplývá, že otevření škol musí být naší prioritou.  Je více než nutné stanovit jasná pravidla a přijmout konkrétní opatření, která by návrat dětí do škol umožnila co nejdříve. To přeji všem dětem i jejich učitelům. Velkou a zaslouženou úlevu pak pocítí i rodiče.

Držíme nám všem palce! 
Vedení školy