Dramatizace ve výuce humanitních předmětů

Výuka humanitních předmětů umožňuje pedagogům aplikaci de facto naprosto různorodých metod výuky, které komplexně rozvíjí studentovu osobnost a naplňují výchovně vzdělávací cíle v široké rovině, a to nejen v rovině kognitivní, ale také např. afektivní a psychomotorické. V některých z uplynulých měsíčníků Fresh jsem psala články o rolové výuce formou tzv. edukačních LARPů, dalším z ideálních prostředků pro aktivizaci studentů a naplňování těchto cílů jsou formy jejich blízkého příbuzného a v podstatě základního levelu pro larpování, a to dramatické výchovy (dramatizace).

Již Komenský ve svém spise Schola ludus (Škola hrou) upozorňuje na možnost učení se skrze prožití učiva, scénické, divadelní zpracování. To studentovi umožňuje prožití daného tématu, sžití se s rolí v něm, poznání učiva „na vlastní kůži“, aktivizaci. Naprosto ideálním stavem je, když studenti v rámci dramatizace pouze nereprodukují, ale také řeší určitou komplikaci, problém, které právě dramatizací rozklíčují. 

Během měsíce října byla realizována forma výuky dramatizací mj. ve čtvrtém ročníku osmiletého cyklu gymnázia, kde doplnila výukové téma Renezance, v jehož rámci se studenti seznámili s mj. s tvorbou Williama Shakespeara. Právě shakespearovskému dramatu byla věnována dramatická činnost, kdy si studenti v určených skupinkách přečetli dramata Hamlet, Romeo a Julie, Othello a Veselé paničky windsorské, zpracovali vlastní scénáře a připravili si divadelní ztvárnění. Součástí dramatizace mělo být také scénické zpracování v podobě rekvizit a kostýmů. Studenti 4. A se daného úkolu zhostili s vervou sobě vlastní a na příklad studentky Klaudie Öberlanderová, Anastasia Neganova a Adéla Pořízková dorazily v kostýmech pravých renezančních dam, v nichž odehrály výše zmíněné Veselé paničky windsorské. 

Mgr. Ivana Klabalová Veselková, zástupkyně ředitelky pro pedagogiku